Surikaty - upovídaná šelmička

Asi všichni se rádi v zoologických zahradách zastavíme u výběhu s chlupatým tvorečkem stojícím na zadních, který roztěkaným výrazem sleduje dění kolem. Mezi tím se ostatní z tlupy věnují všední činnosti, jako je úprava nor, shánění potravy či jen odpočinku, v němž jsou nepřekonatelní. Když se hlídajícímu zdá, že se děje něco nebezpečného pro tlupu, "řekne" to všem. Jejich zvukové projevy jsou barvité. Umí povídat, zvládají různé směsi zvuků, pískají a štěkají.

Rozmnožování - tvrdý boj

Samička se spáří se samečkem po vzájemném pošťuchování. Zhruba po 11 týdnech se rodí mláďata, většinou je jich 2-5, a jelikož dominantní samička zase brzy zabřezne, musí se o ně starat zbytek smečky. Jakmile dosáhnou věku 2-3 měsíců, jsou samostatná. Přesto je musí členové kolonie hlídat, protože kdyby je nalezli konkurenti, zabili by je. Dospělý jedinec měří okolo 30ti centimetrů a váží 1-1,5 kg.

Těžký život poddaných

Surikaty se sdržují v tlupách až o třeceti členech. Je mezi nimi velmi přísná hierarchie. My bychom je označili za království, kde král a jeho paní mají absolutní moc. Jsou jediní, kteří se smějí ve smečce rozmnožovat. Hlavní samice může zabít i jiné samičky, pokud cítí ohrožení pro sebe, či svoje mláďata. Stane-li se, že zabřezne jiná samice, zůstává na uvážení dominantního páru, zda a kolik mláďat přežije. Častěji se však stává, že "královna" vyžene březí "poddanou", která nemá samotná šanci na přežití. Pokud má štěstí, narazí na toulavého samečka a vytvoří s ním novou rodinu.

Návštěvníci ubytovaní nastálo

Rodiny surikat využívají opuštěné nory po jiných zvířatech a termitiště, které si upravují. Mají několik vchodů a bývají hluboké i dva metry. Kolonie těchto zvířátek se rozkládají na velkých plochách. Pokud se setkají konkurenční rodiny, bývá z toho velký boj, jenž může skončit i smrtí několika členů. Surikaty lze také chovat v zajetí a to nejenom v zoologických zahradách. Není to však koníček pro úplné začátečníky a pokud se nevyvarujete některých chyb, je možné, že přijdete o všechny osadníky svého pracně stavěného výběhu. Přesto stojí za tu námahu pohled na líně se povalující stádečko, kde jednotlivci dokáží ulehnout ve velmi zajímavých polohách, které jsou při nejmenším úsměvné.