Sen, který se vyplnil

Jednoho dne mi umřel můj první pejsek Bobík. Byl to klasický voříšek, dalo by se říct pouliční směska. Bylo mi po něm smutno. Zemřel v květnu 2008. Celé večery jsem probrečela Toužebně jsem ho volala zpátky. Ale těžko. Nemohla jsem uvěřit. Uplynuly nějaké ty měsíce a já si zvykla. Ale přece jen sem si přála nového pejska.

Už v červenci 2008 jsem spatřila, že se u nás na vesnici toulá pejsek. Byl ve velmi zuboženém stavu a ani nemohl chodit. Proto jsem si ho zkusila vzít k nám domů. Byl celý zakudrlený a já jen doufala, že se s toho dostane. Těsně před večerem jsem s ním zkoušela jít na procházku. Ale byl tak slaby ,že nedošel ani 50 metrů  Tak jsem ho nechala. Když byla asi noc začal tak šíleně vít, asi ať ho pustím na svobodu. Byl strašně nedůvěřivý, tak jsem ho pustila. Čekala jsemm že se vrátí, ale marně.

Uplynul týden a on se objevil .Byla jsem štěstím bez sebe. Pak už to bylo v pohodě. On se léčil a pomalu jsme si na sebe zvykali. Všechno se uklidnilo. Asi za půl roku jsem zjistila, že se jedná o rasu čistokrevného Kromfohrländera - variantu hladkosrstou. Teď už jsme nejlepší kamarádi, doma cvičíme agility a už jsme se zúčastnili výstavy Beskydský Voříšek ve Frýdlanťe nad Ostravicí, kde jsme se umístili na 2. místě. Tímto bych chtěla říct, že i nečistí psi jsou vlastně čistí. Milí páničkové, vemte si z toho ponaučení. Jestli se chcete na něj podívat, najdete ho na mé vizitce.