První den se Zrzkem

Zrzek se narodil ve Vimerku. Dala mi ho kamarádka, která ho zachránila od svého souseda, který ho chtěl utratit. Máma sice byla proti, ale nakonec jsem jí ubrečela. A tak jsem si pro něj jedno odpoledne přišla. Kamarádky máma ho zalepila do krabice a jí dala do velké tašky. Já si ho odnesla.

Šla jsem po ulici s taškou a snažila se vyhnout všem psům, které jsem potkala. Ale nebylo to lehké. Zrzek pořád nahlas mňoukal, a proto se všichni za mnou otáčeli. Snažila jsem se tvářit normálně. Nesla jsem kocourka v tašce přes celý Vimperku až jsem došla k autobusovému nádraži. Jsem totiž dojíždějící, bydlím v jedné malé vesničce. Stála jsem ve frontě a všechny děti se mne ptali, co o mám v té tašce. Bylo mi trochu trapně. Když jsem nastupovala do autobusu kocourka jsem nenahlásila. Doufala jsem, že až budu platit, zrzek začne mňoukat a řidič mne i s ním vyhodí. Zrzek byl naštěstí zticha a řidič si ničeho nevšiml. Posadila jsem se na sedadlo a tašku s kocourkem jsem postavila na druhé a jeli jsme.

Asi v půlce cesty začal Zrzek dělat problémy. Rozhodnl se, že už v krabici nebude a snažil se z ní dostat. Začal jí trhat a rozkousávat. Snažila jsem se mu v tom zabránit, ale nakonec jsem byla jen notně podrápaná. Nejhorší na tom bylo, že při tom mňoukal. Řidič se několikrát ohlédnul a já se pokaždé tvářila jako by nic. Tak si toho nevšiml. Zachvíli jsme naštěstí byli oba doma a já ho v kuchyni vyndala z krabice .Mámě i bráškovi se moc líbil. My jemu nikoliv. Hned zalezl pod skříň a nechtěl vylézt. Byl tak maličký, že zalezl až úplně dozadu, kam jsme na něj nedosáhli. Všemožně jsme se ho snažili vylákat, ale marně. Nakonec nám pomohlo natahovací autíčko.Zrzek vylezl zpod skříně. Dali jsme mu mléko s piškotama a polívku. O polívku neměl zájem ale do mléka se hned pustil.

Zatímco jedl, přinesla jsem mu bedničku s pískem jako záchod. Zrzek se bál čím dál míň .Hrál si s autíčkem a míčkama a sem tam zalezl zpět pod skříň. Za chvílí udělal loužičku u kamen. Běžela jsem jí rychle utřít. Pak jsem ho vzala na klín a hladila ho. On vrněl a tvářil se spokojeně. Avšak zachvíli jsem ucítila strašný smrad. Postavila jsem kocourka na zem a hned jsem poznala příčinu onoho zápachu. Zrzek se mi vykadil na kalhoty! Vztekle jsem zaklela a podívala se na našvaně na kotě. Dívalo se na mne jako by se nic nestalo, udělalo další loužičku a začalo si hrát s míčkem. A já se šla převlíct. Pak se ještě jednou vykadil na rohožku. Večer jsem ho odnesla do malé místnosti u sklepa.

Když jsem druhý den přišla zůstala jsem vyděšením stát. Záchod byl prázdný a na podlaze se tyčila jedna hromádka vedle druhé. Hlavně na rohožce.Pomyslela jsem si, že stím kotětem bude hodně práce. Podzději, když mohl běhat volně po domě, kadil pouze na rohožky. Pokadil celou půdu i verandu. Dali jsme ho raději ven. Zrzek byl moc prima kocour .Hrozně šrábal a kousal, ale byl věrný kamarád. Měla jsem ho moc ráda. Bohužel před půl rokem se ztratil a už se neobjevil. Kdo ví, třeba se někdy ještě vrátí