Jak se z Karla stala Karla

Vše to začalo, když jsem zatoužila pořídit si králíčka, zašla jsem do místního zverimexu, kde měli moc velký výběr a já prostě nevěděla...chvíli jsem rozmýšlela, až jsem si uplně v koutku všimla dvou malých chlupatých kuliček. Hned bylo jasno, "tu jednu malou zrzavou kuličku si vezmu" řekla jsem prodavačovi, který si pelášil pro krabičku na mého novýho kamaráda. Po pár radách a životním příběhu mého králíčka jsem si ho pišně nesla domu. Tam z něho měli všichni ohromnou radost všichni ho rozmazlovali.

Jenže ve mě začal hlodat malý červík, který mě nutil přemýšlet nad tím jak velký smutno musí být tomu druhýmu králíčkovi, který se k mýmu Albertovi choulil tam v klecy. Nedalo mi to a hned druhý den jsem mou obavu řekla mamince. Ta samozřejmě nelenila a utíkala mi ho potají koupit. Když s ním přišla domů měla jsem ohromnou radost. "pan prodavač říkal, že je to Albertovo bratříček" řekla mamina nadšeně. Dali jsme mu jméno Karel.

Čas plynul a kluci nám pěkně rostli.Díky vydatné stravě i přibírali a vůbec nám nepřišlo divné že jeden je větší než druhý. Říkali jsme si že tedy asi jeden bude o něco starší a nějak víc to neřesily. Jenže po nějaké době začali vždy v noci vydávat divné zvuky a vždy ráno když jsem je šla zkontrolovat a nakrmit, bylo všude kolem klece cosi divného, občas to vypadalo jako krev, občas jako zaschlá voda. Po velké rodinné poradě jsme se rozhodli dát jednoho králíčka do dobrýh rukou někoho jiného. Ale koho to byla otázka.

Zašla jsem proto zpět do zverimexu a poprosila jsem paní prodavačku zda neví o někom kdo by měl zájem. Usmála se na mě a řekla" jasně já si ho vemu domu s radostí, moje malá bude mít radost" A tak bylo domluveno, po příchodu domů mě čekalo velké rozhodnutí, kterého z králíčků se vzdát. Vyhrál to Karel, obrečela jsem to ,ale věděla jsem že bude v dobrých rukách.

Po necelých čtrnácti dnech jsem zašla do zverimexu pro žrádlo a shodou okolností tam byla ta paní prodavačka , která měla našeho Karla. Asi sem ji šla akorát do rány, protože hned od dveří mě vítala a usmívala se. Přistoupila jsem k ní a povídám "Tak co Karel jak se mu vede??" Pani prodavačka se na mě usmála a řekla" Tak vám pěkně děkuju za Vašeho Karla se nám vyklubala Karla a vrhla nám před týdnem čtyři mladý". V úžasu jsem zůstala stát a nevěřila jsem vlastním uším. V tu chvíli mi došlo že to nebyli dva bratříčci, ale páreček a že se nám nechtěli zabít, ale že se vlastně rozmnožovali.

Přišlo mi to docela líto že jsem rozdělila budoucí šťastnou rodinku, ale už se nedalo vzít zpět. Proto rada pro všechny co si pořídí dva králičky, "Vždy než je budete chtít dát od sebe, zjistěte si zda to není holka s klukem".