Všetečka - pokračování

Než se mi moje milovaná Všetečka vrátila z toulek, adoptovala jsem maličkého mourečka, dostal jméno Barnie. Takto netypicky ho pojmenovala starší dcera, která ho dostala od svého manžela do paneláku.

 Moc dobrý nápad to nebyl, on se tam nudil a projevoval se hodně destruktivní činností. Ničil naprosto vše, květinami počínaje, ubrusy a záclonami konče. Byl miniaturní, jen obrovské veliké uši .. jeho úchylka je, že miluje vodu, a to ve všech podobách.

Naučili ho totiž večer s nimi koupání ve vaně. Od té doby vyžaduje pouštění vodovodních kohoutků, leze i do dřezu a žalostným mňoukáním se dožaduje svého milovaného nápoje... A zatím. ... sláva ... Všetečka se vrátila.. Vypukly ale boje, ona považovala Barnieho za vetřelce, a to právem.

Chudáček maličký, stále jsem ho musela bránit..... Až jednou, byla jsem bohužel zrovna na návštěvě a dcera mi volala, že už všechno začalo. Než jsem se dostala domů, odrodila s úspěchem a v pořádku... a jak jsem již psala minule, začalo jedno další krásné člověčí a kočičí přátelství....

No, narodila se krásná a zdravá koťáka, prvorozené černobílé a druhé černé jako uhel. To černé bylo již od narození dvakrát větší, tak jsem rozumně usoudila, že to bude kocourek.. Všetečka, ačkoliv byla předtím hodně hravá a i svým způsobem "praštěná", byla vynikající máma. Pečlivá a měla o svoje koťátka strach, takže mi v noci vždycky jedno přinesla do postele a druhé uschovala do skříňky s gramofonovými deskami.... Černobílou kočičku jsem pojmenovala "Holčička" a černý kocourek dostal jméno "Kulíšek".

Byl to fakt macek, hodně chlupatý a měl nádherné modré oči... Nejradši spal u mojí hlavy. Byl ale tak zvláštní a pořád mi na něm bylo něco divného, až jednou jsem to vyslovila nahlas před starší dcerou a ona mi říká, ale mami, vždyť je to perský kocour...No jasně, byl to peršánek... milý přítulný mazlivý a překrásný... Dcera si kupodivu kočky taky zamilovala a tak jsem se najednou stala vlastnicí koček čtyř.

Ale využila jsem prosby paní, která přišla o svého kocourka a dala jí Kulíška.. to bylo najednou výčitek od holky, marně jsem jí připomínala, že kočky nechtěla a že je mám dát pryč.. no stalo se, má se tam dobře, je rozmazlován. To mi stačí ke štěstí, že vím, že je o něho dobře postaráno. Všetečku i Holčičku jsem nechala vykastrovat a po čase i Barnieho, protože začal "značkovat", ačkoliv byl jinak úzkostlivě čistotný, prostě dospěl a choval se tak, jako by to všechno bylo jeho teritorium... Možná by mohl být pohádky konec... žili bychom všichni pospolu šťastně a spokojeně...

Jenže, jednoho jarního dne našla moje máma v kanálu další přírůstek, maličkou mourečku, tak zbědovanou. Někdo jí chtěl zabít hozením na železnou mříž kanálu. Naštěstí pro ni a i pro nás, se mu to nepovedlo.. Přinesla ji domů, byla maličká jako myška... v hrozném stavu, zmrzačenou pacičku, ke všemu dostala kočičí chřipku a byla tak plachá, že utekla do stodoly a bála se k nám přiblížit. Nenechala se ani pohladit....