Ríša bojovník

Ríša byl jako "jedináček" zvyklý  na veliké rozmazlování, dostával "člověčí" jídla, buchty, chleba, jogurty.. .všechno možné. Takže si nemohu jen tak zamíchat kávu, ukousnout koláč nebo chleba s máslem. Okamžitě je u mě a loudí, dožaduje se tlapkami a drápe mě...

No už je jednou zkažený, řekla jsem si, tak mu dávám ode všeho tak, jak byl zvyklý. Dozvídám se postupně jeho zvyky od kamarádky, která mi ho "dohodila"... Taky vůbec nezná žádné kočičí hračky, představte si to. Měl jen víčka od PET lahví na hraní.

Jinak byl zvyklý v městském bytě a pak jezdil se svými páníčky na chajdu. Ale i tam ho ze strachu před nebezpečím světa vodili na řemínkovém postroji. No, tohle u mne přestalo.. neboť mám koček hodně a nemohu tudíž každou vodit na postroji. Taky mám dům na super místě, klidném a tichém, se stoletými vrbami a olšemi...perfektní ráj pro všechny kočky, ale pro norskou lesní, opravdový požitek.
Jenže Ríša byl zvyklý chodit s páníčky všude. Tak za mnou chodí do obchodu, na návštěvy apod. Mám z toho nervy, ale je chytrý a přes ulici přechází rychle a obezřetně. Jenže jednou...

Vracela jsem se od rodičů s rukama plnýma dobrot. A Ríša pyšně za mnou...a v tu chvíli proti nám dva vlčáci. Ríša okamžitě kočičí hřbet a hnal se na ně. Udělalo se mi mdlo a mžitky před očima, marně jsem ho volala. Naštěstí pejskové byli na vodítku a měli náhubky. Tak jsem mu vyprášila kožich, aby si dal příště pozor...ale ne...sousedka, kamarádka, která k nám jezdí jen občas na víkendy, mě chytila a s hrůzou v očích mi povídá: "představ si, že se tady ukázal obrovský kocour, sesekal mého psa a zmizel". Tak jsem se smála, ale jen do té doby, než mi došlo, že to byl zase Ríša. Kruci, něco v tom musí být...

Pak mi přišla na návštěvu spolužačka s yorkšírem...byl miniaturní a seděl důležitě na gauči...To ho snad zachránilo před útokem, neboť za týden přišla neteř, která má též yorkšíra, ale velkého. To už jsem začala tušit, že Ríša prostě pejsky nemá rád... Ležel zrovna pod konferenčním stolkem, najednou se začal "nafukovat" až byl jako obr a vyrazil do útoku. Sesekal Barnieho až do krve a mě taky, protože jsem se je snažila rozehnat.. No vzala jsem ho a vyhodila na dvůr, aby věděl, jak se má chovat k návštěvám.. Ale představte si, že si vylezl na parapet a u okna žalostně mňoukal, jako když mu někdo ubližuje.

Vzali jsme pejska a řekla jsem neteři, ať jde radši k babičce.. a oknem pustila Ríšu domů. Byl tak vděčný a hodný. Došlo mi, že si myslel, že jsem ho vyhodila navždy jako ta trhlá osoba, co si ho vzala původně na starost... Stejně mi to ale nedalo a vyprávěla jsem o jeho bojích se psy té kámošce, od které jsem ho dostala.. a víte, že ta bába zlověstná měla psa yorkšíra.. Tím se vše vysvětlilo. Takže, závěrem, když přijde návštěva, tak jen bez pejska. Toho musí nechat doma. Aby Ríša netrpěl...