Splnění mého největšího snu

Od dětství byl můj největší sen vlastnit vydru. Tak jako jiné děti touží po pejskovi, papouškovi, králíčkovi, já chtěla jedině vydru. A to pozor, podotýkám, ještě nebyl natočen překrásný Večerníček o Vydrýskovi. Ale i když nebylo video, Tv jen v počátcích, pár filmů v kinech... existovali pro naši dětskou fantazii jiní kamarádi - přátelé nejvěrnější - knihy. Ano, prožívaly jsme jako děti krásná dobrodružství s indiány, rytíři, kapitánem Nemo a já se v té době po přečtení knihy Jasná voda vůkol rozhodla, že si v budoucnu pořídím vydru.

Tak jsem byla okouzlena dobrodružstvím a zážitky s milým inteligentním kamarádem, jakým vydra bezesporu je. Tato kniha byla zfilmována a promítána i u nás pod názvem Kruhy na vodě. Je nezapomenutelný, ačkoliv pochybuji, že ho ještě někdy uvidím. V podstatě nebyl by to asi až takový problém si nějakou tu vydru pořídit, ale kam s ní? Přece jen do bytu, kam si ji autor knihy na chvilku "uschoval", to nejde ... V domečku by bylo lépe, ale muselo by se stejně zajistit dostatek vody. Tak několik desetiletí zůstávalo pořád u snu...

Po letech hledání správného domku se mi shodou okolností podařilo zakoupit dům v mém rodišti a další náhoda, na pozemku, který jsem dokoupila, bylo po správném zaměření zjištěno, že mi patří potok. To bylo najednou radosti a už ve mně zase klíčila ta myšlenka na vydru, jaké že by to bylo pěkné, kdyby se najednou vyřítila z vody a svůj mokrý kožich vytřela do mojí kůže a oděvů, neboť vydry to tak mají zakořeněno, že lidé jsou jejich sušičky. Ne, nebojte se... vydru jsem ani neukradla, ani nezakoupila, ani nedostala darem..

Dostala jsem darem maličkého ušatého kocourka Barnieho, který nade vše na světě miluje vodu a chodí se koupat, leze do všech nádrží, van i sudů... a nejšťastnější je, když venku prší. To lítá jako blázen na louce, kožich nacucaný několika litry vody.. a pak za mnou přilítne jako ta vydra a vytírá se do mého oděvu. Tak se mi splnil největší sen z dětství, mám svoji "vydru"...