Jak jsem Ríšu úplně zkazila....

Jak jsem již psala, Ríšu naučili jeho páníčkové hrozně loudit. Dávali mu lízat víčka od jogurtů, mističku z malé smetany, sem tam kousek koláče a vůbec ochutnávat všechna člověčí jídla.

Prvně, když na mě chtěl chleba s máslem, jsem mu nic nedala a on mě dokázal svými drápy dost otravovat. Podruhé chtěl zase kus koblihy, tak jsem mu dala v domnění, že to stejně nesní. "Moje" kočky totiž konzumují výhradně maso. Ale ne, Ríša překvapil a snědl a chtěl ještě. No, usoudila jsem, že je zkažený a dávám mu vše, co požaduje.

Vzhledem k tomu, že je mu 9 let, již ho nepřevychovám. Další překvapivou věcí pro mne bylo, že neuměl používat kočičí wc, nýbrž chodil na naše wc a tam vždy vykonal potřebu na podlahu. Od mojí "rádkyně", která mi ho vlastně dovezla, jsem se dozvěděla, že měl svoje wc na člověčím wc, ale nechodil na písek, nýbrž na noviny. Co s tím teď. Tak jsem vše vyřešila, že jsem dala na benko noviny. To bylo v pohodě s Ríšou, ale zase moje kočky tam nechtěly, tak jsem zajistila záchůdky dva.

Nyní v říjnu to je již rok, co u mě Ríša žije a zvykl si chodit na písek i bez novin. Všichni páníčkové, které svoje mazlíčky rozmazlují, je berou (nebo jim dovolují) do postele. Všetečka spala každou noc v mojí posteli - celých 5 let. Spala na mých nohách, takže jsem se v noci "vycvičila", při obracení, strkat nohy vedle místa, kde je. Někdy taky nechápala, že jsou to moje nohy, myslela si, že jsou tam vetřelci, asi myši.. a sekala drápky . Teď když odešla k rodičům, zůstalo její místo volné. To je pohoda, říkala jsem si, konečně si můžu dávat nohy jak chci.. Ale pohoda trvala asi týden, než to samé napadlo Mazličku a líbezně se usídlila na peřině. Nutno ovšem dodat, že je mnohem štíhlejší a lehčí a taky mě zatím neškrábe.

Ovšem Ríšu tohle nikdo nenaučil. V životě ho páníčci do postele nevzali. Večer vždycky přijde a dívá se na mě svýma velkýma očima moudře a pozoruje ostatní, jak si lehají na svoje místa (ačkoliv každá má min. svoje dva pelíšky, uvelebují se různě v nástavcích skříní, na knihovně, hlavně, aby byly vysoko a měly přehled), bohužel Barnie nejradši spí u mojí hlavy. Tak když usne, vezmu ho i s polštářem a dám vedle a vezmu si jiný polštář.

Je mazanej a chvilku počká, až usnu a zase si mi lehne na vlasy. Občas mi i pokožku hlavy masíruje svými drápky, tak jak to dělají malá koťátka, když masírují svoje mamince bříško. Už jsem zjistila, proč to dělá. Vzali ho totiž mamince moc brzy, myslím, že mu bylo max. 14, když ho dcera dostala darem. No a on je takovej mazloušek hodnej a pořád asi tu mámu hledá. Bohužel v mých vlasech. Ríša toto neznal, ale vzhledem k tomu, že je to kocourek inteligentní a chápavý, včera večer přišel, hupnul do postele a chtěl tam spát taky. Tím pádem jsem zjistila, že jsem ho totálně zkazila.