Jak jsem přišla k Emče

Emču jsme vzali ze spárů na mol opilých bezdomovců s jejím bráškou (nyní Bertíkem), když jim byli asi 2 dny...

Bylo to zrovna 3.3. 2006, tak jsme jim stanovili datum narození 1.3. Když nám na veterině řekli, že je Emča v pořádku, byli jsme rádi, protože měla u čumáčku krev. Paní doktorku jsme ještě poprosili o mléko pro štěňata, ale protože ho zrovna neměla, dala nám mléko pro koťátka. Druhý den jsme jeli do Jaroměře za ségrou, která má fenku malého knírače Sofi, a nechali mrňata tam (na výchovu). Doufali jsme, že by se Sofině mohlo udělat mlíčko a mohla by prcky krmit ona. Ale bohužel, neudělalo se. Tak k nim musela ségra každou chvilku vstávat a dávat jim nahamat. Po dvou měsících, když už byli odstavení, jsme jim museli najít domov. Ale moje přemlouvání, aby jsme si nechali Bertíka, neprošlo. Nikomu se nelíbil, jen mě, a bylo to takový neposedný šídlo, tak mi mamka dovolila aspoň nechat si Emču. Ale měla jsem radost, že si necháme aspoň jednoho pejska. Bertíkovi jsme zanedlouho našli novou rodinu, dobrou rodinu.