Potkaní odplata

V květnu to bude rok, co jsem přišla o mého milovaného Pepíčka. Byl to čiperný papoušík rodu Agapornis. Kdo tyto opeřence zná, určitě ví, jak umí být dotěrný a protivný, když zrovna nemáte náladu mu odpovídat na pískání. Náš Pepíček byl ale vychytralý, a proto vždy když nepomáhalo pískaní do ucha nebo ozobávání ušního lalůčku, vylezl si na poličku, co jsme měly přímo nad postelí, a postupně strkal svým malým zobáčkem do všech předmětů, které jsme tam měli vystavené.

Občas se i podíval po očku dolů za předmětem zda-li jeho zákeřný čin vyšel. Neříkám, že by se pokaždé trefil, ale občas to i zabolelo. Ono dostat rámečkem od fotografie do čela není žádná slast. Ale přejděme k věci. Tenkrát jsme zrovínka adoptovali od mojí kamarádky dva postarší potkánky, o které už se nemohla nadále starat. Měli se u nás luxusně, čekal na ně trojpatrový bejvák ze staré skříně, který měl ze předu pletivo. Potkánci byli zlatíčka, přes den když nebyli puštění většinou polehávali v kleci. Samozřejmě to bylo na střídačku, když byli venku kluci Pepíček měl utrum a naopak.

Z potkánků se nám postupem času stali Pepíčkovy oběti. Vypadalo to asi tak, že když jsme na něho nereagovaly my, šel vysedávat ke klukům na pletivo, tak dlouho tam ťukal zobákem dokud si ho nevšimli a nevystartovali po něm. Je jasný, že mu nikdy nic nemohli udělat, protože jim vždy stačil uletět a přes to pletivo by toho stejně moc nezvládli. S Pepíčkem to bylo tak že byl stále na volno s výjimkou venčení potkanků, kdy jsme ho zavírali do klícky. Pepíčkův osudný den nastal, když jsem mojí maminku poprosila, aby mi ráno nakrmila potkánky. Můj úkol splnila, jenže zapoměla na jednu důležitou věc, zavřít dvířka od klece!

Samozřejmě náš usurpátor se přes den nudil a tak si šel hrát. Tak dlouho kloval do klece až si pro něj potkánci došli. Zatáhli si ho doklece a tam mi Pepíčka ukousali k smrti. Strašně jsem to obrečela, ale už nešlo vzít zpět. Prostě kvůli naší chybě a Pepíčkovo neustálé provokaci asi došla potkanům trpělivost. Proto ponaučení z tohoto příběhu pro všechny zní "Boží mlýny melou pomalu, ale jistě" a nebo " nedráždi hada bosou nohou", může se Vám to vymstít.