Příběh o Bárníčkovi - jak se k nám dostal

Zvířata miluji už od malinka, hlavně psy. Všechno začalo, když jsme se s přítelem odstěhovali do podnájmu. Najednou jsme byli jen my dva a pokaždé, když měl můj přítel odpolední nebo noční směnu, tak jsem zůstávala v našem bytečku sama samotinká. V tu chvíli jsem začala uvažovat, že si pořídíme pejska.

Můj přítel, i když pejsky miluje, byl ze začátku proti. Trvalo nějakou dobu než jsem ho přesvědčila. Protože můj taťka má kamaráda a jeho žena chová jorkšírky, rozhodli jsme se, že si vezmeme štěňátko právě od ní - toho nikdy nebudu litovat, protože Bárníček je vážně úžasný pejsek! Pamatuji si, když jsme se na štěňátko jeli poprvé podívat. V pelíšku se choulila malá klubíčka a paní chovatelka vyndala jedno z nich a řekla: "Tak tenhle cvalík bude Váš!" Od té chvíle jsem nemohla spát a těšila se až si pro něj pojedeme.

Bárníček byl pořádný lumpík, pamatuji si, že nám vyprávěla, že všechna ostatní štěňátka už spí a Bárníček pořád lítá a řádí :o). Nastal ten den a já si jela pro svého vytouženého mrňouska. Když jsme jeli v autě zpátky a v klíně se mi krčil vystrašený Bárníček, přišla mi SMS od mého přítele: "Už jedete z porodnice" :oD Od té doby je Bárníček jako naše dítě!