Naše andulka
Příběh o naší andulce Pepíčkovi a jeho smutný konec
Vždycky jsme si se ségrou přáli mít nějaké domácí zvířátko. Našim snem bylo pořídit si psa, ale toho nám rodiče do panelového domu nechtěli pořídit. Když mi bylo zhruba 13 let, podařilo se nám je přesvědčit ke koupi andulky.
Začali jsme si sami šetřit peníze, abychom andulce mohli pořídit hezké bydlení. Ve zverimexu jsme koupili krásnou klec, krmení, spoustu hraček i samotnou andulku. Vybrala jsem tu nejklidnější a nejhezčí. Andulce jsme přidělili typické jméno Pepíček a zabydleli ji u nás v dětském pokojíčku.
Nejdříve byl Pepíček trošku vylekaný, ale později si začal zvykat. I přes prvotní nesouhlas rodičů si Pepíčka celá rodina oblíbila. Postupně se naučil vylétnout ven a zase se vrátit do klece za krmením. Největší vliv na něj měl táta, který ho ochočil na rameno a naučil ho mluvit. Pepíček se naučil nejprve říkat své jméno, poté že je fešák, rošťák a kamarád. Naučil se také říkat že má rád pivečko.
Měli jsme z něj velkou radost, protože krom toho že byl šikovný a učenlivý, byl moc hodný a neštípal. Pepíčka jsme měli asi rok a půl, pak nám nešťastnou náhodou uletěl. Bylo nám to moc líto. Dnes už nemáme žádnou andulku, ale na Pepíčka vždycky rádi zavzpomínáme.
Líbíl se ti článek? Sdílej ho s ostatními!
Vizitka autora
Související články
05. 01. 2010 Naše početná kočičí rodinka (autor: tereska.a)
24. 01. 2010 Naše milovaná Mazlička (autor: Pisces69)
13. 12. 2009 Naše Micka (autor: Majda)
Komentáře ke článku
To je škoda takového hodného ptáčka. My
jsme měli andulky dvě a anduláček nám taky
jednou uletěl. Bylo to na vesnici, kde jsme
byli na prázdninách a naháněli jsme ho po
celé vsi.
Nakonec jsme nechali na verandě otevřenou klec
s andulkou, která na něho volala a on se
nakonec vrátil k ní do klece. 
Tak i když už Pepíčka nemáte, třeba si
alespoň chvíli užil život svobodného
ptáčka a pořádně se proletěl 
Náš Kubík, kterého jsem měl před Čmudlou
taky kdysi nešťastnou náhodou ulétl. Jsme
poměrně velké město a náš barák blízko
rozsáhlých lesů mu nabízel místa kam se
schovat, abychom ho už nenašli. Nejprve jsem
zkusil vylézt na střechu garáže s jeho
prázdnou klecí a velkým zrcátkem a zkoušel
upoutat jeho pozornost, i když jsem nevěděl
kde vlastně je. Tahle situace přišla
poměrně vtipná naší zvědavé sousedce,
která si neodpustila pár rádoby vtipných
poznámek... Nicméně po několika minutách
volání se Kubík ozval a přiletěl na vysoký
strom nad silnicí, vzdálený asi 50m od
našeho baráku. Příběhl jsem pod strom s
Kubíkovým oblíbeným zrcátkem a snažil se
ho nalákat. Když už to vypadalo že Kubík
upoutal svou pozornost na mě a zrcátko, tak
jej vylekal projíždějící traktor pod
stromem a Kuba odletěl zase někam do neznáma.
Vrátil jsem se k baráku a slyšel jak Kuba
někdě píská a šel tam. Naštěstí jsem ho
objevil v nízkém křoví, kde se usadil a
nechal se oblbnout zrcátkem a já ho mohl
chytit a přivést zpátky domů
Užil si tak půl hodiny svobody a rozhledu
okolí jeho domova
Tak to jste oba měli docela štěstí, že se
vám andulky vrátily, náš Pepíček ulétl v
zimě 
(hledali jsme ho, a nenašli
Já si snad taky pořídim papouška 
Chci taky zvíře co říká, že má rádo
pivečko
škoda pepíčka, ale často se stane že
papoušky někdo najde tak snad je v dobrých
rukách
Nám uletěla korelka jménem Robík pak se
našla a potom umřela taky na ní vzponínám a
stýská se mi po ní někdy až tak moc že až
brečim 
skoda papouska Pepika.. snad se dostal k nejakym dobrym rukam