Moje zkušenost se psím útulkem

Aktuálně máme doma dva pejsky a oba jsou původem z útulku. Prvního, Rockyho, jsme dostali od jedné slečny, která si ho vzala z útulku, ale nebyla s ním spokojená, Rockymu bylo asi něco přes 1,5 roku, takže žádné štěně. Rocky byl celý den zavřený v bytě a čekal na paničku. Ale jak to tak bývá, nebavilo ho jen čekat, a tak si dokázal najít zábavu jako rozkousání polštáře a dalších věcí, ničení nábytku škrábáním apod. Ale to se paničce nelíbilo, a tak za zády svého přítele, dalšího páníčka Rockyho, podala inzerát, že daruje středního černého krátkosrstého pejska. V tu dobu jsem hledala nového pejska já a na inzerát narazila. Slečně jsem napsala, poslala mi fotku Rockyho a mně se líbil a za pár dní už jsme ho měli doma.

Musím říct, že prvních pár dnů byl hrozně smutný, stýskalo se mu po bývalých pánech, ale my jsme se snažili, aby se měl co nejlépe a to se povedlo, za několik dní to byl veselý čilý pes, který se náramně skamarádil s naším kocourem a on s ním. Rocky je velice přátelský pes, vděčný za každé pohlazení, a když ho hladit zrovna nechcete, strčí Vám čumák pod ruce a pohladit ho prostě musíte. Nikdy s ním nebyl žádný problém, u nás měl vždy společnost a nebyl nikdy sám, takže se nestalo, že by nám něco rozkousal nebo zničil. Stal se z něho kamarád celé rodiny a trochu „gaučový pes“ a tak po nějaké době jsme se rozhodli, že potřebujeme hlídacího psa.

Volili jsme možnost vzít opět psa z útulku, ten pocit, že dáme nějakému pejskovi nový domov, byl skvělý. Bylo nám celkem jedno, co to bude za psa, jediný požadavek byl, aby byl schopný být venku a hlídat.

Nejbližší útulek v okolí Kladna je buštěhradský útulek Bouchalka. Na webu jsme se podívali na pejsky, co nabízí, a že jich je…Vybrali jsme si štěně křížence ovčáka, zavolali jsme do útulku a domluvili si schůzku. To štěně nebylo jisté, byl ještě jeden zájemce. Tak jsme se vydali do útulku, je to na kraji menšího městečka Buštěhrad, směr Praha. Paní byla velice sympatická, bohužel nám řekla, že štěně, o které jsme měli zájem je již pryč, ale že se můžeme podívat, jestli se nám nebude líbit jiný pes. A tak jsme vešli na dvůr, ten byl rozdělen na několik částí a v každé z nich se nacházelo několik klecí. Psů tam bylo požehnaně. Rasy všeho druhu, jezevčíci, křiženci labradora, ovčáci a i bojová plemena. Každé zvíře má svou klec s boudou, kde je napsáno jméno, rasa a přibližný věk zvířete. Většina pejsků vypadala přátelsky, ale našli se i tací, kteří na Vás vrčeli a štěkali ať už ze strachu nebo agresivity.
Věk psů tam byl velice rozmanitý, ale nejvíce tam bylo psů starších, o které už není takový zájem, jako o mladá štěňata. Překvapilo nás, že se tam našli i čistokrevná plemena, jako rotvailer, labrador, pudl. Pejsků tam bylo opravdu hodně, bohužel…

Každé zvíře co se dostane do útulku, většinou díky městské policii, která volně potulující zvíře odchytí, má tzv. „karanténu“ 3 týdny. To je doba, kdy zvíře nemůže být předáno novému majiteli z důvodu, že by se ozval původní majitel a chtěl by psa zpátky.
Pejsků nás zaujalo opravdu hodně, ale nakonec nám paní ukázala štěně křížence ovčáka a myslím si, že Stafforda. Bylo to asi tříměsíční štěně pískové barvy s krátkou srstí a  obrovskýma ušima. Podívalo se na nás a bylo naše =). Sice byl ještě v karanténě, do konce mu zbývalo několik dní, ale jelikož byla strašná zima, tak kdo by malé štěně vyhodil ven z jiného důvodu, než z důvodu se ho zbavit.

Dostal jméno Aron, takové pravé jméno pro hlídacího psa, jméno které vzbuzuje respekt a člověk ví, že po jeho zvolání nepřiběhne žádný jezevčík. Aron se rychle skamarádil s Rockytem a i kocourem Oliverem.

Aron je hodný a přátelský pes, ale na cizí štěká jako o závod, takže svoji úlohu hlídacího psa zvládá na jedničku.

Jsem ráda, že je máme a že u nás našli domov, který nemohli najít jinde.