Jak jsem se stal cestovatelem

Narodil jsem se jako jistě spousta z vás mezi starým haraburdím a o lidech jsem neměl do několika týdnů věku ani páru. Až jednoho dne mě z mého pelíšku v garáži, kde nás maminka i s mými sourozenci zanechala osudu poté, co se nechala svést nočním životem velkoměsta, vzala jedna hodná paní k sobě domů. Bylo to krátce po Silvestru a venku panovala zima a nečas. Jen jsem rozlepil oči a hned mě čekalo to dvounohé překvapení, a to nebylo ještě všechno.

Ta hodná paní si nikoho z nás nemohla nechat, a tak se stalo, že jsem se dostal ke svým současným páníčkům. Odnesli si mě zabaleného v teple ručníku a protože jsem byl ještě velký akorát tak do dlaně, vešel jsem se i do kabelky. :) A tak jsem poznal nový domov a svoje lidi. Pečovali o mě krásně. Nechtěl jsem sice papat a víc mě zajímalo zkoumání okolí, shánění čehokoli, do čeho by se dalo kousat a spaní (to mi šlo ze všeho nejlíp), ale nakonec jsem přišel na chuť všem nabízeným pamlskům, a tak jsem rostl a rostl. Bylo mi akorát šest měsíců, přišel červenec, a čekala mě velká cesta do Čech. Popravdě jsem se ani moc netěšil, už jen sledovat ty přípravy. Moji si mysleli, že nic netuším, ale přepravka pod stolem mi prozradila všechno.

To máte tak - stačí trochu dělat že se vám nechce do přepravky, pak dostanete nějaký pamlsek a usnete a probudíte se někde daleko, někde, kde je takových nových věcí ke kousání a zkoumání, spoustu nových hraček. a vůbec nových zážitků. A když jsou tam paníčci s vámi, vždycky se u nich nakonec najde místo na spaní, takže vám vlastně nic nechybí.

Tak jsem se stal jedním z mála španělských kocourů v Čechách a samozřejmě jsem na to byl pyšný. Velký dům se zahradou, to byla ta pravá prázdninová pohoda. Teď už jsem zase zpátky v Granadě, ale na prázdniny mě určitě zase někam vezmou. Myslím, že jsem tomu přišel na chuť.