Můj vykutálený chameleon Edizon
Aneb jak nám zmizel Edizon, neznámo kam. Stalo se to alespoň týden potom co jsme koupili chameleona. Byla jsem z něj strašně nadšená a pochopitelně jsem se chtěla pochlubit své kamarádce. Takže jsme vyrazili po škole ke mně.
Šli jsme do mého pokojíku k terárku a najednou se dívám Edizon nikde! Terárko jsem prohledala minimálně třikrát, ale nikdo v něm nebyl. Vyděšená jsem zavolala taťku a zkoumali jsme jak vlastně mohl utéct. Pak jsme na to přišli. Otvor v terárku, přes který jsme přetáhli kable od žárovek, byl přikrytý sklíčkem, jenže ono spadlo! Tak jsme se pustili do pátrání.
Hledali jsme všude: pod postelí, pod skříněmi, pod stolem, pod pohovkou...atd. Taťka už to viděl pesimisticky: „Určitě ho sežrala kočka!!“ Tak jsme ho začali hledat tam kde by ho kočka mohla zatáhnout, ale nenašli jsme žádnou stopu.
S kamarádkou jsme se vrátily do pokoje a já už chtěla začít truchlit, když v tom jsem zaregistrovala, že se něco zeleného pohlo na garnýži. Jdu k tomu blíž a když jsem pořádně zaostřila, uviděla jsem jak se na mě kouká Edizonovo oko, jako by se ptalo: „Co to vyvádíš?“ Začala jsem skákat radostí, že se našel. Pak jsem ho sundala a půjčila kamarádce, která jsi už o něm udělala obraz, jaký je to vlastně rošťák.
Nejlepší na tom bylo, že celou tu dobu co jsme Edizona hledali se na nás díval, jak běháme po pokoji a nejspíš se ptal sám sebe: „Co se jim stalo, že běhají jak splašení.“
Vizitka autora
Související články
26. 01. 2010 Pořádně vykutálený pád (autor: Petra)
06. 10. 2009 Vykutálený chameleon (autor: Redakce)
hezké